19. 4. 2024: Úvod
Představujeme vám Pepu, tvář letošního ročníku soutěže. Abychom vám zkrátili čekání na soutěžní den a zpříjemnili tvorbu modelů, budeme si právě s Pepou každý pátek představovat místa, která jsou pevně spjata s historií textilního průmyslu v Liberci, a zkrátka proč Oděv a textil, který letos slaví 10 let, k tomuto městu stoprocentně patří.
Ale abychom si mohli v Liberci něco ukazovat, musíme vás v něm nejdříve náležitě přivítat. A jak jinak než Bránou borců od Laca Sorokáče, která odkazuje na jinou tradici spojenou s Libercem – a sice sporty, zejména ty zimní. Představuje totiž skokana na lyžích. Nezapomeňte, že sportovní oděvy můžete navrhovat i do letošního ročníku soutěže. Pravda, kategorie Módní olympiáda upozorňuje na letošní Letní olympijské hry v Paříži, ale může se jednat o oblečení vhodné k různým sportům.
Příště se již podíváme do míst, kde má celé spojení textilu a Liberce své kořeny!
26. 4. 2024: Nové Město
V Evropě zrovna probíhala éra raného novověku, když v Liberci začali působit první soukeníci. Právě výrobou sukna na území libereckého Nového Města započalo v 16. století pevné, staletí trvající spojení města pod Ještědem s textilním průmyslem. V rámci zkvalitňování výroby zde později vznikla dnes již zaniklá valcha a barvírna, kterou nyní využívá místní požárnický sbor jako svou stanici. Ve velkém se zde například vyrábělo sukno pro vojenské uniformy armády Albrechta z Valdštejna.
Právě v místě vzniku této fotografie, na Lazebnickém vrchu, je dobrý výhled na skoro celou dolní část Nového Města. Mnoho domů zde však již chybí. Na terase za Pepou se v 80. a 90. letech minulého století konaly menší výstavy spojené s módními přehlídkami.
Příště se podíváme i do jedné zajímavé uličky v horní části Nového Města!
3. 5. 2024: Rámový vršek
Ještě než Nové Město v našem vyprávění o historii textilního průmyslu v Liberci úplně opustíme, nahlédneme i do jeho horní části. V té se nachází právě i Rámový vršek, který získal své jméno podle výroby rámů na sušení sukna, jehož výrobou zdejší textilní tradice započala.
Dnes význam tohoto místa připomíná název úzké uličky, kde se ale dochovalo mnoho historických prvků v autentické podobě.
10. 5. 2024: Textilana
V další části našeho cyklu o historii textilního průmyslu v Liberci se již přesuneme na místo, které je dle našeho názoru v tomto ohledu zcela nejvýznamnějším a nejznámějším. Dokládá to i obecné mínění, že se zánikem této továrny skončila i celá místní textilní tradice (to si samozřejmě nemyslíme). Nacházíme se tedy v areálu bývalé textilky, kterou nedaleko libereckého centra založil v 19. století průmyslník Johann Liebieg (o něm a jeho rodině si povíme více v jednom z následujících příspěvků).
O historii továrny by se daly psát dlouhé odstavce a strany; připomeňme však hlavně to, že za socialismu získala svůj všeobecně známý název Textilana (zde bylo ústředí tohoto podniku, který čítal i několik dalších závodů). V 90. letech výroba čelila útlumu, až byl na počátku 21. století komplex zdemolován – kromě jedné výrobní budovy, u které na tomto industriálně naladěném snímku pózuje letošní tvář soutěže.
Pětipodlažní budova dle návrhu architektů Maxe Kühna a Heinricha Fanty vznikla roku 1908. Za druhé světové války v ní probíhala výroba rádií značky Blaupunkt, kterou je budova stále často přezdívána. Demolici se jako jediná vyhnula – údajně pro svůj zachovalý stav a jedinečnou architekturu. Bohužel od té doby pouze chátrá, což se na ní za 20 let hodně projevilo. Vyhledávána je squattery a přesně před týdnem zde hořelo.
17. 5. 2024: Liebiegovo městečko
Pro zaměstnance své textilní továrny, jejíž zbytky jsme navštívili v minulém příspěvku, nechal baron Liebieg vystavět sídliště (nepředstavujme si jej však jako sídliště, která vznikala v druhé polovině 20. století), obecně známé jako Liebiegovo městečko. To vznikalo postupně až do roku 1929.
Jeho jádrem je dnešní náměstí Pod Branou, po jehož obvodu jsou vystavěny secesní řadové domy, na kterých se dochovalo mnoho původních prvků. Samotná brána (lépe řečeno dům s průjezdem), na niž odkazuje název náměstí, je situována do jeho horního okraje. Z vnější strany je nad portálem znak Liberce (viditelný i na fotografii), z vnitřní strany nápis “Anno Domini 1911” odkazující na rok výstavby domu. V okolí náměstí pak zástavbu tvoří menší i větší vily.
V období socialismu už na Liebiegovo městečko navázala výstavba sídlišť v dnešním slova smyslu, svou blízkostí opět vhodných pro bydlení zaměstnanců Textilany. Jednak je to sídliště Králův Háj budované od 50. let, které díky postupné realizaci zahrnuje zajímavý průřez konstrukčními soustavami používanými v československé panelové výstavbě. V 70. letech se přidalo sídliště doslova sousedící s Liebiegovým městečkem (zdejší názvy ulic odkazují na textilní výrobu) a konečně těsně před pádem minulého režimu i sídliště Hvězdná.
24. 5. 2024: Liebiegův zámeček
Baron Liebieg, zakladatel již představené textilní továrny Johann Liebieg & Co., později Textilana, měl velkou rodinu, se kterou žil právě v Liberci. Různí členové rozvětvené rodiny si ve městě postavili své honosné vily, přičemž přímo nad areálem rodinné firmy si na přelomu 19. a 20. století nechal vilu postavit vnuk Theodor Liebieg.
Rozlehlá vila často zvaná jako Liebiegův zámeček je zajímavá svou architekturou, která prolíná hned několik stavebních slohů. Dnes se v ní nacházejí některé odbory městského magistrátu.
Méně pozitivní je však konec života tohoto textilního podnikatele, kterému se nelíbil vznik Československa a později se přidal na stranu nacistického Německa. Zemřel na začátku druhé světové války.
Za týden ukončíme příjem přihlášek do letošního ročníku soutěže, tak si dáme i speciální příspěvek.
